5 ŽIVOT JE BOJ.

5 ŽIVOT JE BOJ

V jednom letním večeru jsme se svým kamarádem Pavlem navštívili ve Stráži pod Ralskem Kavárnu Uran. A mladá číšnice měla na ruce zvláštní tetování. Růži a nad ní nápis: Život je boj. Souhlasila s vyfocením paže, nikoliv už sebe sama. Ale už takový nápis je pro člověka nejenom uvědoměním si hodnoty a síly života, ale i významnou výzvou prožít život tak, jak by se měl žít. Anebo i jako boj o „své místo na slunci“ ve světě ne zrovna přátelském. Pravda, ten nápis může vyjadřovat, a také myslím vyjadřuje, i stinné stránky našeho společenského života: boj jako zápas, boj jako zabíjení, boj jako válku. Kolik takového boje v dějinách, a také bohužel ještě v současnosti naši předkové, a dnes i současníci prožívají…

Jde o vztahy lidí, které nejsou řešeny komunikací, ale ozbrojeným bojem, cílevědomým zabíjením. (Viz na fotografiích obraz památníku v Sutomiščici obětem 2. světové války).

Z filozofického hlediska při výkladu tohto symbolicky vytetovaného vztahu mezi životem a bojem je třeba si uvědomit, co je vlastně život.

„Přírodní filozofie zná tři vlastnosti živého jsoucna: Látková výměna. Růst. Rozmnožování.

Pro těleso jako organismus jsou specifické tyto znaky: Těleso (rozlehlost, složenost, koextenzivnost, vznik, zánik, časovost).

Živé jsoucno (podoba, „postava“, organická stavba, životní prostor, rozmnožování, smrt, vlastní časovost). (Anzenbacher, Arno. Úvod do filosofie. Praha: Portál, 2004, s. 90-91, 93).

Určitě se v těchto vymezeních vytváří prostor pro boj, který byl ztotožněn s životním principem na jedné paži jedné dívky. Pro vysvětlení pojmu boj v životě člověka je možno použít filozofického vztahu mezi animalitou a duchem u člověka. Člověk je podle ontologické filozofie „občanem dvou světů“, světa přírodního a světa duchovního, transcendentálního. „Protikladnost těchto dvou světů a napětí mezi nimi tvoří problém člověka.“ (Anzenbacher, 2004, s. 227). A zde, v tomto rozporu, se skrývá i podle mého soudu podstata vztahu mezi lidmi, který je vyjádřen a často realizován jako boj. Je to nejenom boj o živobytí, za ekonomické zájmy, ale projevuje se i v boji idejí, různorodých filozofií, kultur.

Naším humánním, tedy skutečně lidským, by měl být cíl překonávat princip boje z nenávisti jednoho člověka ke druhému (avšak tam kde boj doslova a do písmene zuří, tam naše snahy zřejmě nepomohou, tam vládnou prostředky vojenské a lidé prchají v lepším případě, či jsou zabíjeni po stovkách a tisícovkách, přičemž nejodpornější symbolikou tohoto boje byl holocaust, který však žije stále v tomto světě, v nás i kolem nás…).

Ale boj má i své lepší stránky. Je to zápas, který má místo i ve filozofii výchovy: český filozof  Jan Patočka hovořil nikoliv o zápasu mezi učitelem a žákem, ale o zápasu o duši žáka, o jeho nitro, ale také o jeho autonomii.

Fotografie, které jsou k tomuto textu přiloženy, se snaží pohlédnout do rozporuplnosti světa v jeho určitém regionu, nezobrazují doslova a do písmene život jako boj, ale snaží se náznakem ukázat, že i v našich jednáních jsou určitá napětí, která mohou přerůstat do konfliktů, že i v přírodě je animalita, která se může zdát z pohledu člověka krutá, že prostě boj, zápas, konflikt jsou součástí života a jeho pohybu. Každý uvažující člověk může mít svůj názor na prožití života jako boje a může jej prezentovat i pro druhé. Svou vlastní úvahu předkládám do této možné diskuse, jak jsem ji napsal v roce 2008 v určité básnické formě: Život je plavat ve vlnách svého jezera (výňatky):

Žít je vejít do vln svého vlastního jezera/Intenzivně ho pokořit silou paží svých po dlouhé zimě ochablých/Chci si to rozdat s plavci dávných věků i dob současných/Topit se v prostorách dlouhých dob i chvilek nedávných/Erozi života překonat a nastokrát se pohroužit ve vodní tříšť/Létavice na obloze mít u sebe a ještě blíž/Brouzdat se na kraji jezera a potom zas jít/Chytat se stvolů a hebkého rákosí a plavat dál, a dál, a nikdy neustat, a nikdy nepovolit./To je ten Ž i v o t, J e n ž B ych Ch t ě l Ž Í T. (Stráž pod Ralskem, konec června 2008- první sloka. Dokončeno Nitra, 10. května 2010).

Text byl složen Jaroslavem Balvínem v Sutomiščici  1. 9. 2014 od 11 do 12 hodin. Přiložené fotografie, nafocené v době od 27. 8. do 29. 8. 2014, jsou vybrány k tématu na základě autorova přemýšlení a jeho vidění světa.