4 KRÁSA, ČILI HARMONIE MARÍNY.

4 KRÁSA, ČILI HARMONIE MARÍNY

Když si sednete na jedno místo, například na lavičku nebo na židli v zahradní restauraci přístaviště v Sutomiščici, zvané Marina (krásná píseň u nás, není-liž pravda? A názvy pro všechna přístaviště v Chorvatsku…) a začnete filozoficky uvažovat, dostanete strach. Je to vůbec možné, filozoficky posuzovat svět a lidi a lidičky v něm z jednoho místa v této zemi, na této planetě a v tomto kosmu? Není to troufalé? Ale příklady tohoto druhu máme. Co takhle například Diogénes v sudu? Z jednoho místa, a vešel do dějin nejenom filozofie… A co takhle fotograf Sudek? Z jednoho místa ve svém zahradním altánku ke konci života, a jaké fotografie vytvořil… Důležité si je však uvědomit jednu závažnou věc: když uvažujeme filozoficky, a když nadto tomu chceme dát fotografickou podobu, pak je třeba vnímat věci kolem sebe jako celek a také v celku. Když vidím loď, jak pomalu do přístavu připlouvá, nevidím jenom jednotlivinu, ale celek s jeho minulostí, současností i budoucností. A je v tom zahrnuta nejenom loď, která právě připlouvá, ale i kapitán na její palubě, a lidi a lidičky, kteří buď obdivně sledují přistávací manévry, nebo mu v nich pomáhají. A když vidím a pozoruji lodě ukotvené, pak si nemohu nevšimnout rozdílů v jejich velikosti. Čím to asi je? A znovu, způsob filozofického či také sociologického rozvažování napomůže. Uvažujeme v hlavě, ale neobejdeme se bez informací. Nevidíme jen jednu konkrétní loď v přístavišti, ale i lodě jiné. Např., ale to pouze v představě, lodičku za 40 miliónů Euro, o které nedávno mluvil ministr financí Baudyš, když uváděl příklad jednoho úředníka na Magistrátu hlavního města Prahy, že si obstaral v Chorvatsku jachtu za 40 milionů Euro. Principem té informace bylo, z čeho si ji ten člověk obstaral… No, byl jsem také 9 let pracovníkem MHMP, pracoval jsem pro menšiny. Ale ani loďku jsem si za to nekoupil. Možná i proto, že chci spíš být, nežli mít. No, ale pro srovnání: byl jsem na návštěvě u známých na jedné „zlaté jachtě“ v Chorvatsku, jejíž výroba stála 3 miliony Euro. Pěkná jachta. Takže si mohu, anebo spíše nemohu, představit tu za 40… Nu, ale dost závisti. A začněme věci vidět filozoficky. Ve smyslu modu být, a nikoliv pouze mít. Z jednoho místa, s foťákem na krku a s možností vidět objektivem Marinu jako celek, který je tvořen z jednotlivých částí. Nejsou tu jenom lodě. Jsou v nich i lidé. A všechno to dohromady dává stále se proměňující krásnou harmonii, protože je to celek v souladu. Snad se o tu krásu chorvatské Mariny v Sutomiščici se mnou podělíte, i když ji budete vidět pouze zprostředkovaně, na mých fotografiích… Anebo, možná tam právě jste nebo byli, nebo budete… Na své jachtě anebo pěšky. Jako já.

Marina má krásný, poetická název: Přístaviště na olivovém ostrově, nebo Olivový ostrov Marina, nebo…, nebo prostě, jak chcete.

Pravda, oliv je tu víc než dost. Takže i pro přístaviště zbylo z těch oliv na jméno.

Nafotografováno během dne 26. 8. 2014 v přístavišti Sutomiščice Jaroslavem Balvínem, který k tomuto souboru zplodil text dne 27. 8. 2014 a dokončil jej v 11. 52 hodin na svém letním pobytu u Zvonka a Pávice Kotaracových v Sutomiščici na ostrově Ugljan.