7 AKT A POTENCE JAKO ZÁKLAD BYTÍ.

7 AKT A POTENCE JAKO ZÁKLAD BYTÍ

Při vypracování některých základních pojmů ontologie, čili nauky o bytí, jejímž  autorem byl nepřekonatelný Aristoteles, je základním rozlišení pojmů AKT A POTENCE. Aristoteles řeší nevyřešený problém protikladu mezi Herakleitem (absolutizace pohybu) a Parmenidem (absolutizace jednoty) geniální odpovědí: Všechno skutečné v sobě má dva momenty:

• Moment aktuálního bytí (řecky energeia), na jehož základě je skutečně tím, co aktuálně je. Tento moment nazýváme akt (latinsky actus, přídavné jméno k tomu je aktuální, což se rovná aktuální, skutečně jsoucí.
• Moment možného bytí (řecky dynamis), na jehož základě má skutečné možnoststát se něčím jiným než tím, co je. Tento moment nazýváme potence (latinsky potentia-schopnost, možnost).

Každé jsoucno, živé i neživé, přírodní či lidské je tím, co právě je, při zachování této diference. Vyplývá z této diference. Arno Anzenbacher přibližuje tuto ontologickou situaci jednoduchými příklady:

• Sklenice na vodu, Je prázdná (AKT), ale může být naplněna vodou, tj. má možnost být naplněna vodou. A naopak.
• Zde je kvádr mramoru. Aktuálně je to mramorový kvádr, jak byl dovezen z lomu. Potenciálně to může být nádherná plastika.
• Na trávníku leží fotbalový míč. Aktuálně leží přesně uprostřed hřiště. Potenciálně je v brance nebo v autu. (Anzenbacher, 2004, s. 60).

K těmto příkladům přidáváme my další příklady, které jsme ztvárnili formou fotografií. Aktuálně je na nich například chlapec s míčem, s číslem 7 a nápisem Ronaldo. Bude podobný v potenci jako onen slavný fotbalista? Nebo zelené šišky na stromě. Budou všechny zralé, jak jsou některé z nich na fotografii? Anebo katamarán, který leží nepohnutě na pláži, uložený plavci z předešlého dne? Může se jejich silou pohnout z pláže a udělat po moři svůj zázračný let? Anebo děti svých rodičů. Jak se vyvine z jejich aktuální situace situace potenciální? Tedy čím se stanou a jací budou?

V této souvislosti se mi z filozofických příběhů nesmírně zalíbilo přemýšlení Sokrata nad osudem a potencí dítěte jako výsledku lidské lásky a sochy jako výsledku sochařova umu. Sokrates šel se svojí maminkou, která byla porodní bábou, k právě se rodícímu dítěti. A když se malý drobeček narodil, položila ho k sedmnáctiletému Sokratovi, aby ho pohlídal. A on dostal příležitost k přemýšlení. Jeho otec vytesával sochy, jako portréty lidí. Ale jejich podoba se sice změnila z aktu mramoru do potence sochy, ale tak zůstala stejná po staletí. Kdežto změna človíčka v člověka je jiná. Člověk je bytostí řady potencí. A jejich uskutečnění záleží na mnoha čin   itelích, na jeho rodičích, a také a především na něm samotném. Smyslem předkládaných fotografií je nad tímto lidským i přírodním vztahem aktu a potence jako základu jsoucna se zamyslet…

Vyfoceno Jaroslavem Balvínem ve dnech 1.-5. 9. 2014 v Chorvatsku a napsáno týmž 8. 9. 2014 v 22. 31 ve Zlíně.