3 ŽIVOTA JEHO SVĚTLA I STÍNY.

3 ŽIVOTA JEHO SVĚTLA I STÍNY 

U moře si člověk uvědomí, proč staří jónští, tzv. předsokratovští filozofové pokládali za základ jsoucna vodu, jako to udělal Tháles Milétský (625-545) a vzduch, jako to nazíral Anaximénes z Milétu (585-526). Ale nejkrásnější a pravdě podobný princip bytí světa, a také života v něm, ukázal Hérakleitos z Efezu (540-480).

Byl to oheň. Pro Hérakleita je oheň základem jevového světa jako princip protikladů, rozpor, který panuje ve všem  udržuje vše v pohybu a změně. Obraz ohně je významným symbolem, který symbolizuje, že nic není stálé a nic netrvá věčně.

Jeho stálé plápolání, vyšlehování a uhasínání má božský smysl. Filozofovat znamená poznávat smysl, rozumový obsah tohoto ohně. (Anzenbacher, Arno, Úvod do filosofie. Praha: Portál, 2004, s. 51).

Je to zajímavé, že i fotografie potvrzuje tento princip. Abys udělal snímek, který, když se povede sesouladit čas, prostor, subjektivní pohled i objektivní situaci, by se mohl stát skutečnou fotografií, máš na to jen zlomek sekundy.

I tvorba fotografie je jako oheň, stále plápolající, vyšlehující a uhasínající. Snímek vzniká jako oheň. A když se podaří, tak  fotografie je výsledkem.

Tento proces fotografického záznamu reality trvá opravdu minimum sekundy. Ostatně, jak dlouho trvá jeden pohyb, který udělá člověk na základě vnitřního duševního pnutí? Je to jen záběr zlomku času. Jeho záznam. Může sloužit jako „kotva okamžiku“. Může inspirovat i být svědectvím. Ale stejně jako učitel může zasáhnout svého žáka v pravém okamžiku a v pravý čas na citlivém místě vývoje, také fotograf zmáčkne spoušť v ten pravý okamžik, který on sám jako tvůrce považuje za důležitý. Vše je jako výron plamene, ohně. A ten se zastaví, ve vědomí člověka, transponuje se do jednoho zmáčknutí spouště, aby ho nadále ovlivňoval, ve snímku, aby dál diváky ovlivňoval a na ně působil. Čas však jde dál, a nečeká. Fotografovaný objekt uteče, odejde, někdo se před něj postaví, nebo zhasne světlo, nebo uhodí hrom… Čas na nikoho nečeká. Ani na fotografa. Snad jen filosof může dále rozvažovat, proč to vše tak bylo a bude…

Jdeme s časem a jdeme v něm. To je život. A ten není jenom světlý, ale má i své stíny. Je to symbióza světla a stínů. Může se to zobrazit v duši, uvnitř člověka, který podle kompozice světel a stínů řídí svůj život, svou volbu a svoje rozhodování. Uvědomit si tento proces může člověk i s pomocí fotografie. Snad vám, těm, kteří si prohlédnete tento soubor fotografií s názvem Život a jeho světla i stíny, pomůže rozeznat v životě dobro a zlo, stín a světlo, jako přirozenou zákonitost životního běhu na dlouhou trať…

Vyfotografoval Jaroslav Balvín v pondělí dne 25. 8. 2014 v Sutomiščici a napsal k tomu text ve středu dne 27. 8. 2014 v 13 hodin 20 minut taktéž v Sutomiščici.